• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Typickou chybou návštěvníků je, že pasáže vnímají jen jako průchody a nevnímají jejich architekturu. Přitom právě skleněné střechy a štukové stropy tvoří jejich kouzlo. Vyplatí se zvednout hlavu a podívat se nahoru. Mnohé pasáže mají ve vyšších patrech byty nebo ateliéry, které nejsou veřejnosti přístupné, ale z přízemí si můžete prohlédnout jejich okna a balkony.

Důležité je také respektovat, že mnich nepatří do skupiny strašidel, která se snaží někoho vylekat. Jeho přítomnost má podle pověsti souviset s duchovním odkazem kláštera, a proto se k němu váže nevyslovená povinnost — pokud se vám podaří ho zahlédnout, neměli byste o tom mluvit do rána. Lidé, kteří tuto zásadu porušili, prý pak měli nepříjemné sny a cítili v ulici neustálý chlad. Vyplatí se tedy pravidlo dodržet, ať už věříte na pověry, nebo ne.

Praktický postup pro případ setkání je jednoduchý: zachovejte klid a nedívejte se mnichovi barvy stěn do obýváku tváře — tedy tam, kde by měla být. For more in regards to více zde stop by the webpage. Podle pověsti byste při přímém pohledu na prázdné místo nad límcem mohli ztratit orientaci a skončit v některé z bočních uliček bez možnosti najít cestu zpět. Ověřený trik je zaměřit se na jeho nohy a sledovat, jak se pohybují. Pokud se kroky zpomalí nebo úplně zastaví, znamená to, že vás mnich pozoruje — v tu chvíli je nejlepší pomalu couvat a neotáčet se zády.

Z praktického hlediska si vezměte pohodlnou obuv – okolí obou staveb má dlažbu z velkých kamenů, která je kluzká za mokra. V interiéru sv. Longina se nesmí fotografovat s bleskem, proto si nastavte vyšší ISO a foťte bez blesku. Pozor také na to, že vstup do sv. Kříže je pouze přes nízké dveře, takže se při vstupu skloňte, a to i přesto, že nejste příliš vysocí. Uvnitř je tma a vlhko, což je dáno historií stavby, ale pro osoby s omezenou pohyblivostí může být interiér obtížně přístupný.

Jak poznáte, že nejde o pouhou pověst Bezhlavý mnich se podle svědectví objevuje v úseku mezi kostelem svatého Michala a klášterem, kde kdysi sídlili bosí karmelitáni. Nečekejte žádný poltergeist ani světélkující přízrak. Svědci popisují tichou postavu v hnědé kutně, která kráčí s hlavou pod paží. Rozhodující je chování: mnich nereaguje na pozdrav, neotáčí se a jeho kroky mají pravidelný rytmus. Když se k němu přiblížíte na víc než tři metry, začne se vzdalovat, ale ne mizením — prostě zrychlí, až zmizí za rohem.

Pokud si chcete pasáže užít naplno, naplánujte si prohlídku tak, abyste měli čas se zastavit. Nechoďte spěšně, ale ani nemusíte zůstat celý den. Stačí si vybrat dvě nebo tři pasáže a projít je pomalu, s vědomím, že každá má svou atmosféru. Až budete příště procházet kolem nenápadného průchodu, neváhejte. Otevřete dveře a nechte se překvapit, co se skrývá uvnitř.

To nejdůležitější na závěr: Malá Strana není místo, které by se dalo „odškrtnout" za hodinu. Vraťte se sem vícekrát, v různou denní dobu a v různých ročních obdobích. Ráno uvidíte probouzející se ulice, odpoledne rušné náměstí a večer klidné zákoutí s výhledem na osvětlený hrad. Jen tak pochopíte, proč se tato čtvrť stala nejkrásnější nejen pro turisty, ale především pro ty, kdo zde žijí. Až příště uslyšíte někoho říkat, že Praha je jen turistická atrakce, pozvěte ho na Malou Stranu a ukažte mu, že to není pravda.

Chcete-li si celý zážitek prodloužit, projděte se po Karlově náměstí a všimněte si dalších domů s podobnými legendami. Mnoho lidí dělá chybu, že navštíví Faustův dům a Klementinum v jeden den bez rozestupu. Lépe je rozdělit si to na dopoledne a odpoledne, protože obě místa jsou psychicky náročná na pozornost. Vezměte si pohodlnou obuv a nezapomeňte, že v Klementinu jsou kamenné schody, takže pokud máte pohybové omezení, zeptejte se na bezbariérový přístup. Na závěr si dejte kávu v některé z kaváren v okolí a v klidu si projděte, co jste viděli. Teprve pak vám do sebe jednotlivé střípky příběhu zapadnou.

Při procházce si všímejte detailů, které dělají Malou Stranu výjimečnou. Barokní portály, zahrady za zdmi, nebo nenápadné průchody do vnitrobloků – to vše vytváří genius loci. Častou chybou je soustředit se pouze na dominanty, jako je Chrám svatého Mikuláše. Zkuste místo toho zabloudit do uliček pod Petřínem, kde na vás dýchne atmosféra starých vinic a usedlostí. Pozor ale na strmé výstupy – pokud nejste zvyklí na kopce, zvolte pohodlnou obuv a počkejte s výstupem nábytek na míru chvíli, kdy budete mít dostatek času. Nezapomeňte, že některé zahrady jsou přístupné jen v sezóně a mají omezenou otevírací dobu.

Při plánování návštěvy si dejte pozor na otevírací dobu, která se liší podle ročního období. V zimních měsících bývá zkrácená a o státních svátcích může být zavřeno úplně. Doporučuji si ověřit aktuální časy na oficiálních stránkách, ale pozor – nezadávejte si do vyhledávače fráze jako „ďáblova bible prohlídky", protože narazíte na zprostředkovatele, kteří si účtují vyšší vstupné. Jděte vždy přímo přes provozovatele, tedy Národní knihovnu. Studenti a senioři mívají slevu, ale musí se prokázat platným průkazem. Slevu nelze uplatnit zpětně, takže pokud na ni zapomenete, přijdete o peníze.